Otužování vzduchem

Pytel s otužováním zamrzl a rozerval se na kusy. Koupou se mladí, staří, tlustí, tencí, malí, velcí i jiní; pokud jde o mě, do vody lezu velký, z vody malý. Ve vodách je víc lidí než v létě a všichni teď můžeme dávat nahý zadky na instáč celoročně. Od umírněných jedinců v zenu postupujících přesně dle pravidel WHM až po rozverné exhibicionisty, každý má své důvody. Většině určitě dělá radost ten prima pocit po proceduře.

V těchto dobách, dobách omlékovaných sušenek, dobách Snepčetových, trocha vzrušení a diskomfortu těší i ty nejvíc rozmazlené. A to mě přivádí k tomu, proč a jak se dnes otužuji já.

“Otužování je metoda posílení imunitního systému. Obvykle se pod pojmem otužování rozumí sprchování studenou vodou či plavání ve studené vodě, v širším slova smyslu však pojem zahrnuje i saunování, celoroční sportování ve volné přírodě a další praktiky.” -wiki

Otužování jako forma nepohodlí

Jsem z podstaty pohodlný člověk. A jelikož jsem měl a mám ve svém životě pohodlí dostatek až přemíru, mohu ze zkušenosti říct, že je to toxický. Nic (kromě blbců) mě nedokáže otrávit víc, než dlouhé setrvání v komfortu. Znáte to, těšíte se až strávíte víkend v posteli u filmů a k večeru už to začíná být trochu nuda. Sbíhají se vám sliny na něco dobrého, ale po pár soustech je slast pryč a cpete se ze setrvačnosti. Toužíte po nádherný holce a když ji získáte…ne, tohle je spíš téma dospělosti, o tom jindy.

Zkrátka, všeho moc škodí. I pohodlí. Většina z nás se má velmi dobře. Je co jíst, můžeme si dost vybírat a ještě nám to přivezou až domů. Domů, kde je teplo a měkoučko. V práci nám buďto topí, nebo chladí, podle toho jaké je venku počasí. Jednáme v rukavičkách, abychom se někoho nedotkli. Pohodlí je všude. Láska je všude. Lásku nebeskou jsem tenhle rok ještě neviděl, takže moment!

“The more discomfort you introduce into your life, the more your comfort zone will expand.”

Ok, kde jsem přestal? Jasně. Otužování je pro mě stravitelná možnost vystavit se po určitou dobu nepohodlí. Studenou vodou se sprchuji už čtyři roky, pět let, tak nějak. Začal jsem s tím během svého krátkého Bali-života, kde to byla nutnost a zůstalo mi to mezinárodně.

Nedávám ledovku pokaždé, ale s klidem mohu říct, že v devadesáti procentech ano. Ráno, přes den, večer, je to jedno. Čím ledovější a čím déle, tím je mi pak lépe. Většinou. Nejvíc potíží a radosti zároveň mi činí ledová sprcha ráno po probuzení. Tehdy jsem totiž nejvíc děcko, které chce zůstat v posteli, dát si kakao a pustit pohádku. Ačkoliv mi vstávání nevadí a jsem spíš ranní člověk, nejsem rozhodně poránu nastartovanej samec připravenej dobýt svět. Takže ráno je to výzva a ráno mě to nastřelí nejvíc. Až z toho dělám divný zvuky. Po přestěhování se do lesů a hájů k vodě čerpané ze studny je výzva o to větší, protože ta voda začíná být fakt ledová, místy kulervoucí.

Otužování vzduchem

Vedle toho bájo pocitu po ledové sprše/koupeli ovšem nepozoruji žádné vedlejší bonusy. Regeneraci mi to asi nijak nezlepšuje. Zdravotní stav je tím netknutý – nadále si celoročně posmrkávám. Spalování tuku těžko posoudím, nejsem zrovna tučný typ. Prostě co na sobě mohu po očku sledovat, to vnímám otužováním netknuté. Důležité pro mě je, že otužování vodou má v mém případě nulový přenos do stavu na studeném vzduchu. Sprchováním ledovou vodou jsem se zlepšil ve sprchování ledovou vodou. Zimomřivý jsem zůstával vesele a třepetavě dál. Až donedávna.

Teď přichází to dramatické vyústění celého příběhu a jádro pudla i sdělení. Začal jsem se otužovat venku – vzduchem. Od začátku Listopadu chodím jen v tričku a mám pro vás hned takhle z fleku několik poznatků:

  1. Od prvního dne se to zlepšuje a nyní jsem v tom triku venku komfortní.
  2. Není mi teplo a když zafouká, tak se naježim jak hyena. Ale většinu času jsem v pohodě a fakt mi není zima, nekecám. Je to prostě něco mezi teplem a zimou. Něco jako když se zeptáte: “jak se máš?” a odpověď je: “mám se”.
  3. Nemusím nosit bundu! Nesnáším vrstvy, jsem bikinář.
  4. Tramvaj se stala teplým pokojíčkem. S divnýma lidma.
  5. Mám víc energie, nebo jsem prostě jen pozornější.
  6. Chodím rovně, narozdíl od v kabátech se choulících.
  7. Víc vnímám dech.
  8. Otužuji i svůj faktor hrdiny, protože čelím pohledům ostatních lidí. To mi v základu příjemné není a tak je to také dobrá škola.
  9. Není to tak fancy jako akt před jezerem, ale stejně si připadám cool. Chápete? Cool.
  10. Buď mi to zlepšuje náladu, nebo jsou to ty blížící se Vánoce. Nevím.

Jedenáctý bod pro šetřílky budiž ten, že je otužování vzduchem kompletně zadarmíčko. Zkuste to. V Praze a jiných městech, kde trávíte na vzduchu jen čas mezi přejezdy z práce do pekárny a zpět je to snadné. Pokud teda nerozdáváte Metro, nebo nemáte stánek na kulaťáku.

Jak dlouho to hodlám praktikovat? Dokud to bude únosné. Dokud mě to bude bavit. Jistě přijde den bundy, ale dnes ještě ne. Dnes je den tuhých bradavek, den #bezbundy

Honza

2019-11-27T09:37:15+00:00