PlayFight Club

“Je třeba, aby ses (možná poprvé ve svém životě) co nejvíce sblížil s vlastními potřebami a touhami, a následoval je. I když budeš dělat chyby. I když se věci pokazí. Udělej to.
Musíš trénovat přebírání vedení. Je třeba, abys byl svou vlastní autoritou. A je třeba, abys přestal neustále hledat všechny odpovědi mimo sebe.” 

 – Sasha Cobra

Osobně jsem moc self coaching knížek nečetl. Vlastně – byly dvě a mám tedy zhruba představu co je v těch ostatních. Docela se to opakuje a na stejná témata se nahlíží z různých úhlů. Navíc, velmi často si při četbě podobného matroše v duchu říkám (určitě nejen já), že tohle přece vím, je to jasné, logické.

Tak to je. Tu pravdu máme všichni v sobě. Všichni máme k tomu zdroji přístup, stačí jen přibrzdit a upravit nastavení firewallu z najetých programů, bloků, udupaných emocí a všeho toho nastřádaného bordelu, který každou podstatnou informaci odrazí dřív, než ji zaregistrujeme. Jede to na automat a není pro každého snadné to zarazit.

Možná je to jeden z důvodů, proč jsou dnes čím dál víc vidět tzv mužské kruhy. Žádného jsem se doposud neúčastnil a nevím kolik jich je, jak se liší a co všechno obnáší. Jde v podstatě o to, že se chlapi navzájem podporují v té přítomnosti, vlastní vizi a směřování, zdolávání překážek a zlepšování sama sebe.
V minulosti se zcela jistě víc mluvilo a muži trávili více času mezi sebou. Učili se od zkušenějších, diskutovali, bojovali a upevňovali vlastní postavení vůči ostatním i vůči sobě. Zjišťovali jak vést, jednat a neotálet.

Playfight, aneb bav se, improvizuj a jdi si za svým

Před pár dny mi kamarádka z Číny vyprávěla o Playfight. V rychlosti jsem zkoukl jejich stránku na facebooku a hned registroval, že jde asi o další z těch mužských kruhů. Nevyhledávám podobnou aktivitu, takže bych normálně odešel a dál neřešil, kdyby tu ovšem nebyla patrná jedna drobnost navíc – zápas. To mě zaujalo. Také se vám tak často stává, že jdete po ulici, vidíte chlapíka a přejete si dát mu po držce a pak s ním pokecat? Mě taky ne. Přesto mi kočkování (nebo kocourování?) v podobě zápasu chybí.
V dětství jsem dělal Judo a kromě v mém životě podstatné fyzické vybavenosti mi dalo ještě něco navíc – super pocity po boji, nezáležíc na výsledku. Chtě nechtě, muži se potřebují vyzývat a soutěžit – bojovat. Je to cesta k sebepoznání a také brána k něčemu, co je za tou prvotní agresí.

Jak název skupiny napovídá, jde o snoubení hry a boje. Jde o to užít si celý proces, cítit se v pohodě, bavit se. Samotný zápas se může přehoupnout víc do hry, nebo naopak boje. Má zkušenost byla taková, že s každým dalším zápasem se ostatní posouvali v obou směrech. Dokázali si dovolit víc se bavit a zároveň byli bojovnější. Šli si za svým (někdy velmi urputně), aniž by nutně potřebovali zranit oponenta. A také si víc hráli bez potřeby shazovat a podceňovat sebe, nebo ostatní.

Průběh celé akce byl dobře vedený, pravidla daná a podmínky pro boj relativně bezpečné. Riziko zranění tu je, ale je minimalizováno a spíš by šlo o náhodu, než úmysl protistrany. Každý se snaží dostat druhého na lopatky a podržet ho tam. Boj trvá pět minut a nikdo nepočítá, kolikrát byl kdo na zádech. Je to směr, nikoliv cíl. Cílem je si to užít, vnímat a učit se.

Možná stejně jako já nemáte chuť nebo čas docházet do tělocvičen bojových sportů, učit se od píky a nechat si dávat po čuni od kluků, co jsou bojem kováni od dětství a přesto byste rádi poměřili síly a zjistili, jak si povedete v souboji. Pak vám vřele doporučuji právě Playfight, kde získáte navíc i tu část mimo souboj samotný. Přihlásit se můžete na jejich stránce.

Budete mít možnost trochu víc poznat sami sebe, promluvit si s lidmi, kteří ač jsou každý jiný, řeší třeba podobné věci, jako vy. A v neposlední řadě uvidíte, jak reagujete v té které situaci. Možná přijde nejistota a strach vyzvat druhého, nebo naopak obavy, že někdo vyzve vás. Tlukot srdce zesilující na maximum těsně před zápasem. Sled myšlenek a emocí v prvních vteřinách při pohledu do očí soupeře a potom boj, zrychlený dech, únava, nutnost poprat se nejen s druhým, ale sám se sebou. Co se ve vás děje, když vidíte, že se vám nedaří, pokračujete? Vzdáváte? Umíte se uvolnit a improvizovat, nebo snad zatuhnete do křeče? Co se ve vás odehrává, co se otevírá a přichází na povrch?
Po dlouhých pěti minutách přichází konec, vydýchání, vnímání a pár slov o tom, co se ve vás dělo a co oceňujte na tom druhém. Mluvíte teď mnohem otevřeněji, jste uvolnění a v míru.

“Pokud nemáš jasno ve svých potřebách, chtěních, touhách a hranicích, nebo se necítíš v pohodě, když je projevuješ, tak je naprosto zásadní, aby sis tohle vyřešil. Patří to k tomu, čemu říkám nalézt svou „Extatickou opravdovost“, což znamená, že jsi tak moc rád sám sebou… jsi až tak v pohodě a sebejistý… že se nikdy nezkroutíš do preclíku, nezaprodáš se, ani se už nikdy jen tak s něčím nebo někým nespokojíš.”

– Joanna Shakti

Zjištění

Že jste možná slabší, než jste si mysleli. Nebo silnější, než jste očekávali. Že tady a ve svých vlastních soubojích jste sám za sebe, ale nejste jediní. Odehrávájí se v nás často podobné věci. Možná vás překvapí, jak snadno s vámi zamává někdo na pohled mnohem slabší. Třeba vás dostane jak obrovský chlap ze kterého jde strach složí úctu tomu, jak jste bojovali. Na každý pád přijdete na to, že stejně jako všude jinde jsou očekávání úplně mimo a do budoucna jich snad budete mít zas o něco méně. Pokud jste nespokojení a bez chuti do čehokoliv včetně nějakých zápasů a diskuzí, můžete také zkusit takový malý restart, o kterém píšu tady.

A kdo ví, třeba si běhěm otálení s vyzváním soupeře uvědomíte, že v životě potřebujete být rozhodnější, protože samotný boj už pak není tak děsivý a je vám líto, když k němu vlastně nedojde. Možná zjistíte, že je ve vás víc síly a schopností a vyjdete vstříc soubojům v životě odhodlaněji. Nebo naopak přijdete na to, že svou energii utrácíte příliš horlivě v prvních veřinách a nezbydou vám pak síly na dotažení všeho do zdárného konce. Naučíte se jednat s větší rozvahou. Každý si odnese něco. Dost možná i pár modřin a to není ke škodě.

Za mě událost, kterou rád zopakuji a také doporučím dál. Bylo to milí, zábavné a poučné. Díky.

“Opravdová sebedůvěra je nejvíc sexy ze VŠECH sexy rysů, které ženy v muži hledají. Je víc sexy než pekáč buchet na břiše, víc sexy než hezký chlapecký vzhled a dokonce i než rošťácké chvástání. Pokud chodíš po světě s nízkou sebeúctou, tak ti ani vychytané hlášky, ani kolínská Calvin Klein, ani drzý úsměv nepomohou v tom, přitáhnout ženu svých snů.
Ona tu nepravdivost vycítí. Skutečná sebedůvěra může vyvstat pouze ze sebelásky a ta je přístupná každému, bez ohledu na kompetenci nebo takzvaný úspěch. Je to sebedůvěra, která vychází zevnitř a září z tebe jako vyjádření bezstarostné opravdovosti. Je osvěžující a vyvolává důvěru a, ano, přitažlivost.”

– Alejandra Nicolazzo

2018-07-05T21:41:16+00:00