Stojka

Nedlouho po svém začátku s pokusy postavit se na vlastní ruce jsem zjistil, nebo mi spíš bylo ukázáno, že stojka není toliko silová dovednost. Je to ladnost, koordinace, rovnováha a čistá hlava (a mezitím hromada vzteku a pádů). Potřebnou sílu na udržení se ve stojce má kdekdo. Trpělivost na vyladění detailů málokdo.

Já jsem stojku poprvé zkusil cca ve věku pěti let? Not sure. Ale ta jakože oficiální výuka s učitelem proběhla na semináři Petra Růžičky v roce 2015. 

Postavit se na vlastní ruce

Tehdy, před třemi lety, jsem nárazově se stojkou blbnul a občas ji zkoušel. Žádný ucelený trénink u mě neprobíhal v podstatě až dodnes. Občasné nafocení asi bambilionu pádů, kvuli té jedné fotce na fejsbuky nepočítám. 

“Já se u tréninku málokdy zpotím. Trénink stojky je o něčem jiném. Spadnete, vyklepete ruce, vydechnete, uklidníte mysl a za chvíli na to jdete znova a znova….” – Jan Jirák

Teď trochu skok v čase. Před nedávnem jsem narazil na seminář, který kombinoval jógu a stojku. Tohle kombo mě zaujalo, protože klidná mysl se k učení stojky hodí, fakt. No a jógu mám rád, pomáhá mi mít rád lidi.

Seminář s názvem Handstand & Yoga Laboratory vedli Jan Jirák a Klára Pokorná.

Řekl jsem kamarádovi ať se přidá a na seminář jde se mnou. S úsměvem podotkl, že pokud jde o stojku, je na tom podobně jako většina lidí se zdravým stravováním. Má všechny potřebné informace a postupy, jen je nepoužívá. Uvědomil jsem si, že bych mohl říct to samé. 

Přesto – každý učitel může dát nové dílky skládanky a ty třeba zapadnou právě mně, do té mé stavebnice. Nebo mi jen víc sedne odlišný postup, lépe mě to motivuje, cokoliv může být přínosem, i když se to zprvu nezdá. Konkrétně u Honzy Jiráka mi velmi sedl jeho nenásilný přístup k tzv “lajně” a vůbec k drilům a přípravě na stojku obecně. Během prvních deseti minut jeho bloku už jsme byli vzhůru nohama. Nedrtili jsme tolik přípravu v podobě mobility a síly všeho od záprstních kůstek po lopatku.

Později poznamenal, že sám nemá tak otevřená ramena, jak by se mohlo zdát být potřebné k dokonalé stojce. Nicméně, když se do stojky postaví, skoro okamžitě se srovná tak, že ho ramena nijak neomezují. Viděl jsem ho nedávno na představení akrobatické skupiny Feel the universe circus company jejíž je součástí a musím mu dát za pravdu, ramena ho neomezují.

Já před těmi dvěma lety věnoval víc úsilí povolení ramen, než stojce samotné, což mě omrzelo a od stojky v podstatě odradilo. A to mě přivádí k tomu, co mám mít tenhle článek vlastně za message. Ujasněte si, co je pro vás konkrétně nejlepší. Pomalý postup krůček po krůčku, kdy se ke stojce dostanete až ve finále. Nebo instatní banán hlavou dolů s vyladěním detailů za procesu. Nebo něco mezi, co já vím? Podle toho si nastavte metodu, hledejte učitele a trénujte. Možná to vyloučí následnou nutnost obcházení vícero seminářů a expertů, protože když už začnete, držte se toho, soustřeďte se na proces a vytrvejte.

Učíte se sami, nebo vyhledáváte učitele?

Mimochodem, i stojku občas naťukneme v OPEN Sundays, které vedu každou neděli v Železné Kouli. Sledujte náš facebook a přijďte se podívat.

2018-03-05T21:02:37+00:00